Oscar Niemeyer z jiného úhlu | Esprit 09/2010

Do Brazílie jsem odjela na studijní stáž. Chtěla jsem si osobně promluvit s Oscarem Ribeirem de Almeida Niemeyer Soares Filho (narozený 1907). A samozřejmě vidět, prožít a vyfotit jeho nejslavnější tvorbu. Měla jsem na to sedm měsíců. Ale slavného architekta, nositele Pritzkerovy ceny z roku 1988, jsem se rozhodla kontaktovat až potom, co uvidím hlavní město Brasília, jeho stavby v Riu a především, až se naučím portugalsky do takové míry, abych s mužem, jenž bývá nazýván „sochařem monumentů“, byla schopna mluvit sama.

Jakmile jsem splnila všechny tyto úkoly a dojednala schůzku s jeho dlouholetým spolupracovníkem Jairem Valerou, Niemeyer, nejznámější brazilský architekt a zakladatel organické architektury, byl náhle dva dny před mým termínem hospitalizován se srdečními problémy. V tu chvíli mi bylo jasné, že poslední bod na cestě po Brazílii a zlatý hřeb programu se neuskuteční, neb se mi neúprosně blížil termín odletu.

V Rio de Janeiro se od něj nachází budova bývalého Ministerstva škoství v centru města, na jejímž projektu spolupracoval s Le Corbusiérem, Muzeum současnéhou umění v Niterói, budova připomínající ufo se spirálovitou červenou lávkou, kotvící na skalním výběžku a Casa das Canoas, dům pro jeho rodinu v deštném pralese Tijuca. Během příštích deseti let tu má vyrůst několik dalších plánovaných objektů.

Rio de Janeiro bylo hlavním městem do doby, než Oscar Niemeyer před padesáti lety vyprojektoval s architektem Lúciem Costou a zahradním architektem Burlem Marxem nové hlavní město – Brasília.

To mělo být ztvárněním funkcionalistických vizí o místě pro život moderního člověka. Není divu, že velká většina obyvatel Ria má dodnes k městu Brasília poněkud negativní postoj. S přesunutím vládního sektoru mnoho obyvatel Ria totiž ztratilo práci a navíc, většině Brazilců vadí, že nemůžou demonstrovat, neboť by museli k příslušnému úřadu jet sedmnáct hodin autobusem.

Pro mě byla Brasília velkým šokem. Pominu-li estetickou hodnotu slavných monumentů, které zcela naplnily mé velké očekávání, tak duch města, život a orientace v něm mě poměrně překvapily.

Centrum města Brasília je koncipováno do tvaru letadla – symbolu moderní doby, dále je rozparcelováno na sektory, superbloky a bloky. Adresy tak, jak je většinou známe, tu neexistují. Třeba českou ambasádu v Brasília najdete pod šifrou L3 S, Q 805, L 21. Sektory jsou zde třeba komerční, bankovní, hotelové, obytné, nemocniční... Vše oddělené, vše má řád.

V praxi to znamená, že když přijedete večer z letiště do hotelového sektoru a vyjdete si najít příjemné místo na večeři, tak zjistíte, že v okolí není nic než obrovské hotely a pláně. Nezbývá tedy než vzít si vzhledem k megalomanskému pojetí města taxi do sektoru zábavního, kde se nacházejí restaurace a bary .

Zarazila mě i atmosféra města samotného.Po pěti měsících života na přelidněné Copacabaně jsem byla šokována, že je možné jít půl hodiny a nepotkat člověka. Brasília je tak rozsáhlá, že bez auta není prakticky možné se někam dostat. Systém brazilských městských autobusů je totiž pro turistu, který nedejbože nemluví portugalsky, velmi komplikovaný. Neexistuje zde zastávkový řád, na autobusu je napsána jen destinace. Tak se mi také nejednou stalo, že mě řidič v Brasília nečekaně vysadil někde uprostřed dálnic. Měla jsem tak alespoň dobrou příležitost poznat toto legendární město i z jiných úhlů.